Dětská pouť do Žarošic
Je pátek 15. července 2011, nádherný slunečný podvečer, 18 hodin. Máme za sebou asi 10 kilometrů. Zdravé jádro našich nejmladších farníků se právě vrátilo ze Žarošic, nám nejbližšího poutního místa. Zpátky už jsme využili konfortu autobusové dopravy.
Vyrazili jsme od kostela dopoledne v půl desáté za jasného sluníčka. První zastávka byla u kapličky ve Ždánicích a další po pár metrech v cukrárně. Občerstvili jsme duši i tělo. Polní cestou za koupalištěm jsme pokračovali do Archlebova. Naše kroky vedly nejprve do kostela svatého Rocha a svatého Šebestiána. Po zpívání a krátké modlitbě jsme vděčně přijali pozvání na faru, kde jsme posvačili a odpočinuli si. Děkujeme panu Ždánskému, který s námi na faře vydržel a počkal, až přestane pršet. Cesta do Žarošic po hlavní silnici nám trochu naháněla obavy, ale děti byly ukázněné a řidiči vlastně také. Děti zpívaly písničky a cesta rychle uběhla. Ani nevadilo, že jsme malinko zmokli. V žarošickém kostele jsme se pomodlili, zazpívali jsme, poslechli jsme si příběh o vojákovi a odpočinuli jsme si na faře. Jenom špekáčky jsme neopekli u táboráku, ale na pánvičce. I tak nám moc chutnaly. Odcházeli jsme však ze Žarošic za jasného sluníčka.
Děkujeme otci Josefu Pohankovi, že byl po celou dobu s námi, že celou naši malou pouť s námi prošel a prožil. Nám, velkým i malým, se moc líbila, i když po cestě byly krizovky. Ti, kteří s námi nešli, mohou pro letošek litovat a pro příští rok se těšit, že se zúčastní druhého ročníku.
